Rodila jsem pravda pouze dvakrát, v obou případech v porodnici, ale nemám tušení, o jaké tabletě či kapačkách píšete. Ani s jedním z toho jsem se nesetkala. Rodila jsem v malém útulném pokojíku s velkou vanou, kde jsem po celou dobu byla se svým mužem a u porodu samotného byla i moje sestra. První porod trval velmi dlouho (silné bolestivé kontrakce po minutě jsem měla asi osm hodin), přesto se jej nikdo nesnažil urychlit. Po celou dobu jsem měla možnost být střídavě v napuštěné vaně, kde byly bolesti snesitelnější, nebo na lůžku či na míči. Hudbu jsem si mohla pustit, jakou bych chtěla, kdybych na to měla náladu. Já byla vděčná za to, že za dveřmi jsou lékaři, kteří nakonec s těmi kapačkami bohužel přispěchat museli - nějak si nedovedu představit, jak mi doma porodní bába dává transfuzi...

Osobně jsem vděčná za porodnici!!!

Podle sebe soudím tebe? Já měla porod jeden, ale úplně jiné zážitky než vy. Vana, hudba, útulný pokojíček, rodina, míč ? ... to je asi scifi, ne? To bych pak taky byla spokojená, ale každý to tak opravdu neměl.

Ta slova o tom, jak je vám neskutečně líto rodičů - zní více než pokrytecky. 

Ne, nikdo se nevydá na hon na čarodějnici-matku, ale právem na čarodějnice vašeho typu, které nejdřív u rodiček vyvolají strach před bílým pláštěm, aby ho následně léčily slibovanými hory-doly, které neumíte splnit.  

Tohle další mrtvé děcko jde na váš vrub, a na vrub takových, jako jste vy, nestydatých mluvek, co se neštítí dokonce i na tom mrtvém novorozenci přihřát svou polívčičku, jak tak čtu ten váš blog.  

Možná dostanu spoustu mínusů, ale osobně si myslím, že pokud má mít žena právo rozhodnout bez otce, zda se dítě narodí, nebo ne, pak nevidím nejmenší důvod k tomu, aby si nemohla i vybrat, kde bude rodit.

Nejsem z domácích porodů nadšený, protože je to riziko, ale to existuje vždy, tedy i v porodnici. V bžeznu jsem něco podobného zažil u známé - byla ve 25 týdnu a začala mít bolesti. Večer. Psala mi, že neví, co má dělat. Tak jsem skočil do auta a okamžitě odvezl do litoměřické nemocnice. Tam byla jen velmi mladá lékařka, které se asi do ničeho samotné nechtělo. Jen konstatovala, že známá rodí a že jí nechá převézt sanitkou do nemocnice v Ústí. No, nedopadlo to dobře. Holčička se narodila císařským řezem, bohužel už přidušená a s hematomy, takže po 15 hodinách zemřela. Primář v Ústí ovšem konstatoval, že nechápe, proč císaře neudělali už v Litoměřicích a dítě pak nepževezli do Ústí, že by mělo šanci bez toho zpoždění přežít.

Takže doma, nebo v nemocnici - záleží, na koho narazíte (vím, je to jiný případ, ale v Litoměřících se třeba řeší i vykrvácení rodičky po běžném porodu, protože si jí nikdo nevšímal - bylo i v TV).

Jsem sice muž - rýmička a tak, ale bez mašinky, co dělá "Ping" bych teda nerodil.

Nemyslím si, že jste nezodpovědná,ale že jste absolutně nezodpovědná a věřím, že vzhledem k tomu, že jsem jednak zdravotní a jednak matka, tento názor vyřknout smím. 

Jsem velmi ráda, že jste měla štěstí a děti i vy jste OK. Ale...aspoň to dostudujte, nebo nepropagujte.

Mám opačný názor,ale jsem chlap a otec 2 dětí,tak nevím zda mám právo na jiný názor....Ale jedno je zarážející u všech domarodiček.....sebestřednost,sobeckost...."Já chci mít klid,pohodu,hezké prostředí apod".....Copak to nemá být naopak ? Nejdříve dítě a pak JÁ???

Mirku, myslíte si, že to dítě nepociťuje všechno co se s matkou při porodu děje? Já bych řekla že ano. Takže to není jen Já. já, já, ale já a moje dítě. Ideál je, když je obojí v harmonii..  (vždy jsem rodila v porodnici)