Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

O dlouhém čase

Nedávno jsem dávala kamarádům recept na naše výborné domácí housky. Po nějaké době se ozvali s tím, že neví, čím to je, ale tak dobré jako je dělám já, se jim nikdy nepovedou. Přitom recept je přesný...

Zamýšleli jsme se proto, v čem spočívá to mé "kouzlo". A napadlo mě jediné: "Já mám na všechno totiž dost času. A dobré housky prostě potřebují klid a trpělivost." Ostatně jako všechno, co má být dobré...

Ale i k tomu jsem se musela léta dopracovávat...

Všechno se zrychluje, pořád  někam uháníme, běžíme, spěcháme. Když už ne fyzicky, alespoň v hlavě si přehráváme, co nás zítra čeká, jak zvládneme tu dovolenou, na kterou jedeme za měsíc, případně novou práci za půl roku. Doba se zrychlila a strhla nás bezmocné obyčejné lidi sebou. I proto jsme se s mužem odstěhovali před mnoha lety na daleký jihočeský venkov. Chtěli jsme zastavit, žít jinak.

Zpočátku nám "vybzukaným" pražákům připadalo, že se tu nic neděje, že tu chcípl pes. Přiznám se, že jsme si malovali, jak budeme mít na zahrádce lavičku a na ní sedět a kochat se celé dny výhledem na ten náš kus přírody. Ovšem, to jsme se mýlili. Tempo, na které jsme byli zvyklí, jsme nasadili i tady. Práce s přestavbou rozpadlého statku na něco, co bude navíc i obyvatelné, nám zabrala celé dny. Navíc velká zahrada a na ní neskutečným tempem rostoucí tráva, vystřídaná věčně chybějícím dřevem v zimě. Do toho se nám narodily děti a my si po pár letech všimli, že ani nemáme venku na čem posedět. Protože to nikdy neděláme.

A tak jsme zpomalili. Zastavili se. Učíme se nehonit, nemyslet věčně dopředu. Být tady a teď a pečeme housky. Nebo chleba, pěstujeme kvásek a taky sekáme trávu pěkně postaru kosou. Sušíme seno a vůbec děláme víc takových zbytečných věcí, které trvají dlouho. Chodíme na procházky a když jsme unavení, tak si lehneme. Učíme se flákat, nic nedělat. A to je pro mě asi největší oříšek. Něco v mé hlavě mě pořád žene do činnosti. Válet se je slabost, to je špatně. Musíš něco dělat!

Učíme se od přírody

Když se podíváme do přírody, tam to zkrátka žádná hra na výkonnost není. Zvířata většinu dne proflákají. A všechno v přírodě má svůj správný, dlouhý čas. Když se líhne kuře, nikdo mu nesmí z vajíčka pomáhat, protože pak by zemřelo. Lidské mládě se v děloze taky potřebuje dopéct a bude mít velké problémy, když ho budeme tahat ven dřív. Zrovna tak porod. Dnes na něj spěcháme, všechno urychlujeme, hlídáme, monitorujeme, měříme. Ale docílili jsme jen toho, že díky stresu rodiček porody víc bolí, jsou komplikované a paradoxně trvají déle než je nezbytně nutné.

Hlavně je zabavit!

Svůj neklid pozoruji i u svých dětí. Mám ráda, když jsou zabavené, když se něčemu věnují. Ovšem je mi strašně nepříjemné, když se jen tak potloukají, když se flákají. Mám nutkání je zaměstnat, buď nějakou zábavnou činností nebo prací (já vím, no...). Jenže letos mi došlo, že ono i to nudění je moc důležité. Právě z nudy vznikají ty nejlepší nápady. Tím, že člověk zastaví, nedělá nic, odpočine si a navíc má teprve tu správnou motivaci dělat něco dalšího, něco, co ho bude bavit.

V poslední době mě zaujal článek o tom, jak Darwin pracoval jen do 12 hodin a pak už se jen tak poflakoval, odpočíval a bloumal. Dokonce o prospěšnosti odpočívání vyšla v americe kniha. Autor si v ní všímá, že mnoho významných osobností se právě nepřetrhlo. Nepřekvapuje mě to, od té doby, co se s mužem "flákáme" toho uděláme mnohem víc.

Já vím, je to hodně proti proudu. Dneska jde hlavně o to, být výkonní, něco dělat, někam jít. Když jsme nemocní, vezmeme si zázračnou pilulku a šupajdíme do práce. Na odpočinek, relaxaci, načerpání sil není čas. Pořádně nejíme, pořádně nespíme, pořádně neodpočíváme. Kolikrát i ta dovolená je nakonec jen jeden velký zápřah. Stalo se heslem doby, že stres je nedílnou součástí života. "Jó, to máte ze stresu, s tím se nedá nic dělat". Řekne vám nakonec doktor, když nemůže najít příčinu vašich potíží.

Pospíchej pomalu!

Ruku na srdce, kam nás všechna ta rychlost přivedla? Nedávno v rádiu hlásili, že za 40% úmrtí na silnicích může spěch. Ne nadarmo se říká: "Pospíchej pomalu". Ono se ale to pomalé pospíchání musí zkrátka umět. Pro mě jsou skvělými učitely moje děti. Jsou tři a když byli menší, bylo mnoho zajímavých a nervy drásajících okamžiků, kdy bych ideálně měla být zároveň na třech až čtyřech místech a plnit nějaký důležitý požadavek. Kolikrát jsem se pak přistihla, že v absolutním stresu odemykám i dveře. Znáte to, totálně vynervovaní, chcete co nejrychleji strčit klíč do zámku. A ono to nejde. Ale když se na chvíli zastavíte, zklidníte, najednou úplně v pohodě otevřete. A ve výsledku to vůbec netrvalo déle.

Všechno, co má být dobré, potřebuje svůj dlouhý čas.

Autor: Veronika Vojáčková | úterý 27.6.2017 8:45 | karma článku: 19,43 | přečteno: 794x
  • Další články autora

Veronika Vojáčková

Většina žen rodí doma z donucení

Téma přirozeného porodu a nakonec i porodu domácího, mě zajímá už víc jak deset let. Tehdy jsem se připravovala na příchod svého prvního dítěte a vůbec nevěděla která bije.

25.1.2018 v 11:10 | Karma: 24,52 | Přečteno: 1369x | Diskuse| Ona

Veronika Vojáčková

Jsem šarlatánka!

V posledních letech na jedné straně přibývají různí terapeuté a lektoři. Na straně druhé se oficiální kruhy stále tvrději pouštějí do šarlatánů a varují veřejnost před naivní důvěrou v jejich působení.

6.2.2017 v 10:32 | Karma: 29,58 | Přečteno: 1999x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Bezmoc naší civilizace

Pocit bezmoci je podle mě tím nejhorším pocitem, se kterým se můžeme setkat. Když nemůžeme nic udělat, když nemůžeme situaci změnit, zakročit, musíme si nechat líbit něco, co se nám nelíbí, co je nám nepříjemné...

30.6.2016 v 11:50 | Karma: 22,80 | Přečteno: 770x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Kdo je tady terorista?

Svět truchlí nad 129 nevinnými oběťmi včerejších teroristických útoků v Paříži. Na facebooku sdílíme francouzské vlaječky a všichni se připojujeme v myslích k francouzům v tiché podpoře a odmítnutí násilí.

15.11.2015 v 8:15 | Karma: 27,37 | Přečteno: 3661x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

God Bless Germany!

Jsem máma tří dětí a v poslední době dost řeším uprchlickou krizi. Mám totiž na mateřské hodně času sledovat všechny ty příspěvky na facebooku a jde mi z nich hlava kolem.

16.10.2015 v 11:04 | Karma: 18,88 | Přečteno: 5732x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Bolestivé měsíčky, sbohem!

Musím se prˇiznat, že menstruaci jsem nikdy nemeˇla ráda. Už jen to slovo mi prˇipadá neˇjaké podivné, jakoby nevyslovitelné... V našich dívcˇích kruzích se rˇíkalo prosteˇ "krámy". To nezní už tak vznešeneˇ, že?

26.7.2015 v 9:56 | Karma: 13,76 | Přečteno: 1964x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Nebudu se s tebou kamarádit!

Naše pětiletá Bětka ztratila hlas. Vůbec nemohla mluvit. Chrapot nás potká tehdy, když máme nějaký problém s komunikací. Třeba se nemůžeme se ozvat, nebo to, co říkáme, nikoho nezajímá.

9.6.2015 v 17:26 | Karma: 17,98 | Přečteno: 1452x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Učení pro učení

"Podmět s přísudkem musí rozhodně být ve shodě, tam nesmí docházet k hádkám", napadlo mě mimoděk, když jsem slyšela, jak děti dostávají za domácí úkol shodu podmětu s přísudkem.

5.6.2015 v 18:15 | Karma: 17,05 | Přečteno: 1356x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Každý z nás je systém

Stojí tam a krev se jí hrne do obličeje, rozhlíží se kolem po tvářích, které tak dobře zná. Je tu celé město. A koukají na ní. Lidé, se kterými se každý den zdravila, které potkávala, jejich děti si hrály s těmi jejími. I ony tu jsou. Schovávají se za tátu. Jeho postava v davu jí dodává v této absurdní situaci určitý klid. Byl tu s ní a bude až do poslední chvíle. To je všechno, co pro ní může teď udělat. Nic jiného se totiž dělat nedá. Je rozhodnuto.

11.4.2015 v 22:00 | Karma: 12,65 | Přečteno: 563x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

V příštím životě budu výrobcem vakcín

Kdybych byla malá, mohla bych napsat, až vyrostu. Ale já už vyrostla dost a zatím se moje slibná kariéra ve farmacii ne a ne rýsovat. Takže - v příštím životě budu výrobcem vakcín...

11.3.2015 v 19:46 | Karma: 24,21 | Přečteno: 1273x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Tančící kobra za 5 Kč

Byla poslední adventní neděle a my se šli podívat na krásný vánoční řemeslný trh na budějovickém Piaristickém náměstí. Zapomněli jsme si doma nosítko a tak jsem našeho skoro ročního Kubu nesla jen tak na svém těle zabaleného do svetru a bundy. Bylo jasné, že to na žádnou dlouhou procházku nebude. Uprostřed všeho toho vánočního nakupování a okukování stánků stál turek - tedy pán z čajovny převlečený za turka - prodávající čaj a jiné drobné pochutiny.

22.12.2014 v 14:31 | Karma: 17,61 | Přečteno: 960x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Maminko, mě bolí bříško!

Vrátili jsme se z návštěvy od kamarádky a naše čtyřletá Bětka přesně v okamžiku, kdy měla jít spát, si začala stěžovat na bolest bříška. Zůze ráno taky nebylo dobře, tak se mi v hlavě hned tyhle dvě věci spojily a trošku jsem zauvažovala, jestli nás zase nepotkala střevní viróza, která v posledních letech opakovaně těší všechny děti a jejich rodiče. Ale nezdálo se mi to, ta mívá obvykle razantnější průběh. Co teď? Vzbudil se Kubík, a tak jsem ho šla nakojit a Bětku vzala sebou do postele. Stěžovala si dál a dokonce plakala.

10.12.2014 v 9:33 | Karma: 16,38 | Přečteno: 1646x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Kdo nevěří sám sobě musí slepě věřit autoritám

Všimla jsem si toho už mnohokrát. Člověk, který je v běžném životě inteligentní, rozumný, třeba i úspěšný a sebevědomý, se najednou ocitá na tenkém ledě. Nejvíce se naše ne-sebevědomí ukazuje při střetu se zdravotnickým systémem. Máme nemoc, nebo nějaké potíže a potřebujeme pomoc.

2.11.2014 v 7:55 | Karma: 26,79 | Přečteno: 3603x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Žijme a nechme žít!

Je to už několik let, kdy jako bych procitla. Nebylo to najednou, ale postupně jsem začala chápat, jak fungujeme my a jak funguje i celý okolní svět. A s tímto novým pochopením od té doby prozkoumávám všechno, co mě potkává, co zažívám. A zjistila jsem, že drtivá většina "pravd", dogmat a pravidel není ve skutečnosti pravdivá, že všechno je tak trochu jinak, než jsem si myslela, než jsem doposud bez jakéhokoliv pochybování věřila. Logicky od té doby všechno důkladně prozkoumávám, zajímám se o skutečnou podstatu věcí a dějů a to, co není pravdivé, potřebné a pro mě funkční jsem začala odhazovat. Učím se poslouchat sama sebe, vnímat to, co doopravdy chci a co nechci, co je mi příjemné a co ne, co je pro mě konkrétně dobré a co není.

5.10.2014 v 11:50 | Karma: 11,78 | Přečteno: 604x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Naše domácí škola - rok druhý

Zůza je už v druhé třídě. Připadá mi to moc legrační, protože ve škole zatím nestrávila ani jediný den. Jen pár hodin při přezkušování. První třída pro nás byla obdobím zažívání si, jak to celé u nás vlastně bude fungovat, přibyl k nám malý bráška, takže nových podnětů bylo opravdu hodně. A někdy jsem skutečně nevěděla, kde mi hlava stojí. Hodně jsem přemýšlela o tom, jestli moje rozhodnutí, nechat si Zuzanku doma, je správné, jestli už toho věčného vybočování z řady nebylo dost a jestli bych raději neměla děti odevzdat do institucí a mít klid. Přestat si zbytečně život komplikovat...

27.9.2014 v 16:16 | Karma: 17,99 | Přečteno: 1542x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Smutný návrat z tábora

Naše sedmiletá Zůza se letos poprvé sama vydala na tábor. Učí se doma a tak se těšila, že si užije dobrodružství s kamarády. Touží se naučit jezdit na koníčkách a tak jsme jí vybrali tábor jezdecký. Byl sice docela drahý a jen na šest dní, ale říkala jsem si, že když si to užije a naučí se jezdit na koních, stojí nám vynaložené peníze a nakonec i dvouhodinová cesta za to. Odvezli jsme jí tedy na Šumavu a těšili se, jak jí za týden budeme násilím tahat domu.

20.7.2014 v 19:23 | Karma: 21,70 | Přečteno: 2700x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Zemřelo miminko po porodu doma

Zatím se ještě neví nic bližšího, ale v médiích se objevila zpráva o úmrtí miminka po domácím porodu v Roztokách u Prahy. Miminka je mi nekonečně líto a rodičů asi ještě víc, protože nejen že si budou celý život vyčítat toto své rozhodnutí, ale navíc budou sloužit jako exemplární případ. Teď se určitě strhne velká vlna obviňování a nenávisti vůči matce, která se dopustila neodpustitelné nezodpovědnosti a pro vlastní pohodlí obětovala život dítěte.

9.7.2014 v 21:47 | Karma: 29,47 | Přečteno: 6860x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Jak naučit děti pečovat o zviřátka?

Naše šestiletá Zůza chce koně a myšičku na mazlení, taky malého bílého pejska a akvárko s rybičkami. Hodněkrát jsme o jejích přáních diskutovali, často se rozhovory neobešly bez prolitých slz. My rodiče jsme byli přesvědčeni o tom, že ve svém věku přeci není schopná se o živého tvorečka sama postarat.

28.4.2014 v 22:05 | Karma: 11,18 | Přečteno: 632x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Když všichni budou rodit doma, vymřeme

Včera jsem si přečetla zajímavý článek. Australanka se po vzoru prapředků rozhodla porodit své čtvrté dítě v krásné neporušené přírodě. A o co víc, celý proces nechala natočit na video. Můžeme tak na YouTube tento netradiční příchod na svět sledovat ve více jak dvacetiminutovém sestřihu. A aby toho nebylo málo, nejen že ta ženská rodí do potoka, ale navíc kolem ní normálně chodí její rodina i starší děti.

10.12.2013 v 9:10 | Karma: 33,20 | Přečteno: 7188x | Diskuse| Ostatní

Veronika Vojáčková

Psychopati v novém českém byznyse

Včera jsme viděli dokument Ryba smrdí od hlavy (v originále I am fishhead), který pojednává o psychopatech v naší společnosti. Výzkumem mozku se zjistilo, že jeden ze sta lidí prostě nemá schopnost cítit a prožívat emoce. Nepoznáme je na první pohled a tak se může stát, že s nimi dlouhá léta žijeme v partnerském nebo zaměstnaneckém vztahu a pořád nechápeme, co je v nepořádku. Připadáme si divní a obviňujeme sami sebe z neschopnosti vyjít s druhými lidmi. Psychopat je ale chytrý a šikovný, on sice neprožívá emoce tak, jako my ostatní, ale postupně se je naučí napodobovat. Nikdy však necítí výčitky, nemá svědomí a na nikom jiném mu nezáleží. Druhé lidi používá jen jako prostředek k naplnění svých cílů. Jako hlavní nástroj používá manipulaci, nemá strachy ani obavy, nic mu tedy není "blbé" a tak snadno dosahuje toho, co chce. Prostě ostatní přiměje dělat to, co chce on. Bez ohledu na následky.

19.11.2013 v 9:31 | Karma: 19,46 | Přečteno: 1398x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 26
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2478x
Jsem věčně se divící pozorovatelkou života. Jsem máma, žena, dula a to přináší mnohá témata...

Autorka online programu UvolnenyPorod.cz,  vydavatelka zajímavých knih, dělám rozhovory s inspirativními lidmi a někdy také přednáším.

Seznam rubrik